Mlýn na báby

Již od nepaměti se lidstvo pokouší najít nějaký zázračný prostředek, který by umožnil omládnout. Bezvýsledně se o to pokoušeli alchymisté, kteří se snažili vyrobit elixír mládí. To, co se nepodařilo celá staletí, se poprvé na světě událo v malebném chodském městečku Koloveč Místní občan vymyslel geni­ální způsob, jak navrátit mládí. Mimořádný a originální byl hlavně způsob, jakým se mu to podařilo.

K na­vrácení mládí sestrojil mlýn na parní i větrný po­hon, který staré přemele, strukturálně rozloží a zpět se­staví na mladé. Občan kolovečský , který mlýn sestrojil, se jmenoval Kajetán Matěj Černý. Ten se roku 1831 přiženil do Kolovče ze Švihova, kde se v měšťanské rodině mistra soukenického a faktora přádelny na vlnu Matěje Černého narodil. Za manželku si vzal Alžbětu Šedlbauerovou z domu čís. 1.Po příchodu do Kolovče zane­chal punčochářského řemesla, kterému byl vyučen a začal jako celoláník na vyženěném gruntu rolničit. Již po svém příchodu se aktivně zapojoval do života obce a v revolučním roce 1848, kdy se z nařízení zaklá­dala Národní garda v Kolovči, byl zvolen v hodnosti nadporučíka jejím velitelem. V letech 1851 – 1852 vystavěl za obcí nad rybníkem směrem do Kanic na svém poli prostornou přízemní budovu čís.

145 (dnešní kartáčovna). V této budově zřídil sirkárnu, kterou z počátku pronají­mal, později provozoval sám až do své smrti. Sirkárna vyráběla a obchodovala úspěšně a v roce 1874 zaměstnávala na 100 zaměst­nanců.V té době postavil K.M. Černý 10 domů a to dílem pro své děti a dílem pro své zaměstnan­ce. Byl mecenášem pro obec, školu, kostel i spolky. V obci se těšil velké vážnosti a široko daleko byl vyhlášeným šprýma­řem.

V té době žilo v Kolovči 1330 občanů ve 200 domech. Druhým, ač nedobrovolným aktérem vzniku mlýna byl další kolovečský občan, mistr mydlářský Jakub Šperl. V čís. 43, ve kterém bydlel, prodával mýdlo a vápno. Byl to člověk podnikavý a přičinlivý . Šperl se rád strojil podle mody, nestyděl se však při práci nosit dřevá­ky a starý cilindr. Spoluobčanům byl pro legraci a přezdívali mu „ Moda“. V letech 1862 – 1863 vystavěl na pustém místě na konci Kolovče při silnici do Chocomyšle mohutnou a prostornou bu­dovu, ve které zřídil parní mlýn na mletí obilí. Mlýn se však nevyplácel a již v roce 1869 byl v dražbě pro­dán. Koupili jej Jakub Ekstein a Ludvík Hirsch, kteří v něm zřídili druhou kolovečskou sirkár­nu. V lednu roku 1863 se po nedělní mši svaté, tak jak ostatně bývalo zvykem, sešli sousedé hospodě. Obřadně věšeli kabáty a klobouky na věšák u dveří a jeden po druhém sedali na svá místa ke stolům. Každý z nich již měl za ta léta své a běda, kdyby mu na něj sedl někdo jiný.

Jakmile upili prví doušek piva, rozběhla se mezi nimi živá debata. V čele nejdelšího stolu seděl Černý a naslouchal debatě sousedů. Po jeho pravici se­dící purkmistr Vondrák zaujatě hovořil o záměru obce, aby byl Koloveč povýšen na město. Ostatní sou­hlasně přikyvovali a předháněli se ve vyjmenovávání důvodů, proč by měl císař žádosti vyhovět. Byli tak zabráni do debaty, že si ani nevšimli nově příchozího hosta. „Mohu si přisednout sousedé,“ vytrhl je z ho­voru nově příchozí. Oči všech u stolu, které na něj v tom okamžiku pohlédly, nesly známky úžasu. Muž ve fraku a s cilindrem na hlavě nebyl zrovna v hospodě častým hostem. Nechodil tam rád, protože si ho ostatní často dobírali kvůli tomu jak se oblékal.“ To je ale vzácná návštěva, Moda přišel mezi nás,“ zahla­holil radní Svačina. Po zaslechnutí své přezdívky se muž na něj zamračil a pohledem ho probodával. “ Já se jmenuju Šperl a ne Moda ,“ vykřikl, a aby dodal svým slovům váhu praštil pěstí do stolu. Překva­peně na něj všichni pohlédli.“ Tak se nerozčiluj a sedni ,“ zachraňoval situaci Černý. Chvíle váhání mu po­skytla pocit zadostiuči­nění. Sedl si mezi ostatní a naoko se tvářil uraženě. Upíjel pivo, které mu donesl hos­podský a pln jiných starostí ne­vnímal hovor u stolu . Z přemýšlení ho vytrhla ruka, která ho poplácala přes rameno.“Tak by nás sousede tady všechny zajímalo, co budeš v té budově, kterou stavíš provozovat,“ zeptal se radní Sazama.

Se souhlasným pokyvová­ním hlav na něj všichni pohlédli. Již od počátku stavby tajil přede všemi účel, za kterým nechal na pustém místě stavět velkou budovu. S vážnou tváří pohlédl na Sazamu se slovy: „ To co tám bude, sem neřekl ani své ženě, natož abych to řekl tobě.“Vtipné odpovědi se všichni upřímně zasmáli. Jeden z přítomných však již věděl, co se v té bu­dově bude vyrábět. Byl to Černý. Ten se totiž stal při své pravidelné sobotní obchůz­ce po Kolovči svědkem, jak se do právě dokončované Modovy stavby navážejí stroje. Jelikož to byl člo­věk znalý, ihned poznal, že se jedná o zaří­zení parního mlýna na mletí obilí.K údivu celé hospody znena­dání povstal a k překvapenému Modovi pronesl: „Já už vím sousede co máš v plánu. Ty budeš mlít obilí. Ale jako že se Černý jmenuju, já budu mlít dřív než ty..A tady před svědky tě nabízím, abychom se vsadili o sud piva, kdo bude první.“Moda s úsměškem na rtech, vědom si náskoku který měl ,vyskočil ze židle se slovy: „ tak platí,“ natáhl ruku k Černému. Podané ruce rozsekl purkmistr Vondrák, čímž sázku stvrdil.

Hned druhý den začal potají vznikat za zdmi Černého továrny mlýn, který za krátko rozvířil poklidnou hladinu ne­jen v Kolovči, ale i ve všech vědeckých kruzích. Stavba mlýna za neustálého dozoru Černého rychle pokračovala. Jakmile byl mlýn hotov, zaučil rychle obsluhující personál a v noci nechal hotový mlýn přetahnout do svého domu. Když nic netušící občané roku 1863 provázeli po Kolovči jako každo­ročně o masopustu průvod masek, vyjel ze vrat domu čís.1 podivný stroj tažený párem koní. Bylo na něm napsáno: „ Parní mlýn na přemílání starých bab v poměru 7:1“.Chasa, která mlýn obsluhovala, ihned za­čala svážet přihlížející staré báby na trakařích ke mlýnu a jakmile jich měla 7, naházela je do násypky. Po asi deseti minutovém mletí vyšla z mlýna krásná sličná panna. Užaslí diváci si žádali dalšího mletí, ale ten den se již nemlelo, protože se všechny báby schovaly, jaký měli z toho vynálezu strach. Jakmile průvod skončil, všichni rychle spěchali do hospody hnaný zvědavostí, jak dopadne sázka. V dobré ná­ladě zasedli a čekali na oba aktéry. První přišel Černý. Hned ve dveřích ho přivítal potlesk všech hostů. Takovou událost ještě Koloveč nezažil. Poroučeli mu kořalky a jen kdyby byl tak hodnej a jejich báby taky přemlel. K poba­vení všech vytáhl notes a tužku a začal si pečlivě všechny zájemce zapisovat. Když se ovšem ve dveřích objevil Moda, dosáhlo veselí vrcholu. Hned mezi dveřmi spustil: „ je to podvod, nic nezaplatím, kdo to jak­živ slyšel, aby se mlely starý báby na mladý děvčata“.Tím ovšem jen přilil do ohně a burácivý smích na několik minut zaplnil hospo­du. Když se poněkud hosté uklidnili, řekl Černý: „ když jsme sázku uzavírali, tak se nemluvilo o tom, co se bude mlít, jen kdo bude první. A to jsem byl já. Ale ať rozhodne purkmistr a radní, kdo sázku vyhrál.“ Představitelé obce po­vstali. Jen s velkým vypětím sil se snažili udržet vážnou tvář .Purkmistr pronesl: „ sázku vyhrál Černý a ty Modo musíš zaplatit sud piva a to hned.“Se sklopenou hlavou šel Moda k hostinskému, vytáhl peníze a sud zaplatil. Sedl si k ostatním a snažil se pít co nejrych­leji, aby škoda kterou utrpěl, byla co nejmenší. Osm rychle vypitých piv mu dalo zapomenout na prohra­nou sázku a na znamení smíru podal Černému ruku. Od té doby byli dobrými kamarády. V roce 1865 spo­lečně založili druhou kolovečskou cihelnu.

To, co se událo o masopustu v Kolovči, se rychle šířilo vyprávěním po okolí. Za krátkou dobu snad nebyl nikdo, kdo by neslyšel o zázračném mlýnu na staré báby. Do Kolovče docházelo mnoho dopisů, ve kte­rých se pisatelé tázali, kdy se zase bude mlít. Proto mlýn čas od času znova a znova vyjížděl .Vlivem prů­myslové revoluce se měnila jeho vizáž, pohon i velikost. Od roku 1948 však již nevyjíždí o masopustu ný­brž na pouť kolovečskou v srpnu. Největší změna nastala v roce 1949, kdy byl upraven mlecí poměr ze 7:1 na 1:1 a samotné mletí se přestěhovalo z náměstí do areálu „staré cihelny“, kde se koná do dnešních dnů.

Humoristické listy přinesly v roce 1879 doporučení od Jana Nerudy : Máte-li kde starou pannu škaredou a zvětšelou ,pošlete ji do Kolovče,oni Vám ji přemelou.